WE RUN PRAGUE 2014

Uffff, tak to mám za sebou. Včera jsem byla již po druhé v řade na 10 km běhu WE RUN PRAGUE, který pořádá Nike. A opět to bylo úžasné a možná o chlup lepší než minulý rok :))

O tom, že půjdu i letos, jsem byla rozhodnutá už minulý rok, protože to byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Takže hned jak se na začátku června spustila registrace, natěšeně jsem zadala své údaje včetně motta a času, kterého jsem chtěla dosáhnout. Samozřejmě jsem si myslela jak moc budu trénovat a denně chodit běhat a tak jsem si dala čas 55 minut, realita byla jiná (nečekaně :D). Ze začátku jsem docela poctivě trénovala, ale pak jsem byla skoro celé prázdniny někde pryč nebo v práci a těsně před závodem jsem se učila na přijímačky, takže jsem tréninku taky moc nedala. Nicméně cíl, se kterým bych byla spokojená, byl dát to aspoň pod hodinu. 

No a už k samotnému závodu :) Ráno jsem si dopřála spánek až do 10 hodin, protože předchozí týden byl psychicky náročný (celý týden hrát hry na příměstském táboře s dětmi od 4 do 12 let, aaaah, už nikdy více!) :D A tak jsem se pak vyspaná do růžova pěkně nasnídala a začla se připravovat. První co bylo, že jsem nemohla najít sporttester, klasika, ale v posteli se najde všechno, takže i ten se našel. Jinak ve výbavě nesměl chybět mobil s hudbou a Runtasticem. 

Běžela jsem s kamarádkama, takže jsme ve Žlutých lázních měly sraz už v půl čtvrté, abychom nasály atmosféru a ještě trochu pokecaly. Nejdřív jsme areál celý prošly a pak posedávaly u pódia, kde zpívala např. Debbi nebo Jakub Ondra a také vystupoval Cirk La Putyka (na který mimochodem doporučuji jít do divadla). Kolem šesté už jsme šly odevzdat tašky do dodávek, které nám věci převezly do cíle, a pomalu se zařadily do svých koridorů. Tam už mi nervozitou tuhla stehna (výborně :D). Těsně před sedmou se začal odpočítávat start a přesně v sedm byl závod odstartován. My jsme nejdřív pomalu postupovaly směrem ke startu, ale naštěstí letos byly koridory po obou stranách kolejí, takže hned, jak jsme minuly startovní čáru, jsme mohly běžet. 

Já jsem se hned oddělila od holek a nasadila docela (na mě) vražedné tempo a začala jsem většinu lidí předbíhat. Až jsem se sama divila kolik energie se ve mě bere :D Běželo se po Podolském nábřeží, kolem Národního divadla, až k Mánesovu mostu, kde jsme uprostřed udělali kličku a běželi dále kolem Rudolfína, kde jsme potom seběhli na náplavku pod Dvořákovým nábřežím, kde nás čekala první občerstvovací stanice, kterou jsem ze strategických důvodů (bylo zde hodně lidí a pít jsem nepotřebovala, takže jsem šetřila drahocený čas) nevyužila, ale zato jsem si proběhla sprchou, abych se trochu osvěžila. Z náplavky jsme běželi uzkýma uličkama do Celetné, kde nějak kolem 6 km jsem měla trochu krizi, která vlastně trvala až do konce závodu, ale čím víc jsem nemohla a bolely mě nohy, tím víc jsem makala, protože už jsem tam chtěla být. Celetnou jsme doběhli až k Prašné bráně a potom přes Příkopy na Václavské náměstí, kde nás čekala již druhá občerstvovací stanice a jelikož tam bylo málo lidí a potřebovala jsem vzpruhu, tak jsem popadla kelímek s vodou trochu si lokla a zbytek vylila na hlavu a pak se modlila, aby mi nepřestaly hrát sluchátka, když jsem jim dala takovou sprchu, ale vydržely až do cíle. Z Václavského náměstí jsme běželi ulicí 28. října, na kterou navazuje Národní a kolem Máje až na most Legií, kde jsem opět udělali otočku uprostřed mostu a běželi zpět po nábřeží směr Palackého náměstí. Sice už od Národního divadla jsem viděla cíl, který byl za Palackého mostem, ale spíš jsem měla pocit, že se mu vzdaluju a nohy bolí čím dál víc, ale když mě ostatní běžci začli předbíhat, mému egu to nedalo a šlápla jsem do pedálu a poslední kilometr opravdu protrpěla, ale jakmile jsem proběhla cílovou čáru a stopla sporttester, byla jsem plná euforie. Nejenom, že jsem to měla pod hodinu, ale měla jsem to i pod 55 minut, které jsem si zadala na registraci. Můj čistý čas byl krásných 54 minut 12 sekund.

Když jsem doběhla do cíle, chtěla jsem s sebou někam fláknout, ale místo toho mě čekala fronta na výdej banánu, vody, energy tyčinky a energy nápoje, která se skoro nehla. Málem jsem v tý frontě porazila nějakýho chlapa, protože jsem se tam motala jak ožralá a nohy mě vůbec neposlouchaly. Když jsem vyfasovala jídlo na doplnění energie, tak jsem vyhlížela holky, abychom se našly. Holky měly taky moc hezké časy a myslím, že jsme si to všechny užily a příští rok půjde zas a naše časy třeba budou zase o trochu lepší. Pak už jsme si jenom vyzvedly věci a šly si dát nějaké to pitivo, kdybych nebyla autem, tak dám asi i to pivo, i když normálně ho moc nemusím, ale takhle jsem se spokojila s domácím jablečným moštem. Doma jsem ještě doplnila energie pár čtverečkama čokošky, protože mi bylo hrozně špatně a nic jiného jsem do sebe nasoukat nemohla, představa proteinu mi dělala ještě hůř :D Nakonec jsem před jedenáctou padla do postele úplně vyčerpaná.

Tak se mějte krásně, i když je upršená neděle, a třeba se příští rok uvidíme na startu ;)